příběh 5

17. dubna 2009 v 9:42 |  Příběhy
Když jsem minulé léto začala s dietou, ani jsem si nedávala nějaké konkrétní cíle kolik chci zhubnout. Bylo teplo, kvůli stěhování jsem neměla váhu stále u sebe a na jídlo jsem během téhle doby ani zas tak moc nemyslela. Něco malého jsem jednou denně snědla a to bylo všechno. Asi za měsíc, měsíc a půl jsem měla cca 64kg, což bylo o 9kg méně. Byla jsem ráda a ani jsem tomu nemohla uvěřit. Dokonce se mi i začal rýsovat pas, do té doby jsem byla jen rovná krabice. Od té doby jsem ale získala přehled o své váze, kolik jsem za den zhubla a dávala jsem si pořád nové a nové cíle. Do konce srpna 62 kg, do konce října 60, přes Vánoce další dvě…
V současné době mám kolem 54kg. Teď tedy ne, protože v neděli proběhnul už tradičně můj záchvat žravosti. Celý týden, když jsem většinu dne sama a jsem v pohodě, svůj jídelníček kontroluju. Pravda ale je, že jsem pouze na těch "vzdušných" potravinách - jogurty, ovoce, zelenina a musli. O víkendu je to ale katastrofa. Asi je to tím, že když jsme celá rodina pohromadě, mám nervy úplně v háji. Já nevím, ale my se dohromady asi vážně nesneseme. A navíc je to pořád dokola, jeden velký a stejný průběh. Ale jak to změnit…
No každopádně o víkendu to probíhá asi takhle: Ráno si dám jablko, jenže oběd mám normální, většinou kuřecí maso a zeleninu. Pak dostanu chuť na něco sladkého. Říkám si, tak celý týden se držíš, tak si to zasloužíš, vždyť jde jen o jeden kousek. Tak si dám malou čokoládu, jenže to je právě ten spouštěcí mechanismus. Hned mám výčitky svědomí a řeknu si, že když už jsem to porušila, tak to nemá dneska cenu.
Vždyť ale po té malé sladkosti by na váze nic nepřibylo, tak proč to všechno kazím a snaha za celý týden jde do háje?
Takže třeba konkrétně tuto neděli jsem během chvilky snědla: 3x musli tyčinky, čajové sušenky, Kinder Paradiso, 4x broskev, 2x banánek v čokoládě, 5x rohlík se sýrem, dvě kávy navrch. Potom jsme jeli pryč a po návratu další várka: Opět rohlíky s taveným sýrem, banány, jogurty, ořechové a makové koláče.
Prostě děs, ani jsem neměla odvahu postavit se ráno na váhu. Stačil pohled na moje nafouklý břicho.
Už nedokážu normálně jíst. Buď jím opravdu jen to minimum a nebo naopak obrovská kvanta jídla.
Poslední dobou se ptám sama sebe proč to vůbec dělám…Kvůli komu? Kvůli sobě, protože se s víc jak 55kg cítím nesvá? Ale abych si je udržela, nesmím skoro nic jíst…Kvůli všem těm nadávkám a urážkám co jsem si v dětství vyslechla? Kvůli svojí kamarádce, která má snad 40kilo, jí co chce a za každých okolností ji kluci milují? Já opravdu nevím…Nechci s tím přestat, protože jak začnu normálně (kdybych tedy věděla jak) jíst, váha půjde nahoru nebo se zastaví. Ale na druhou stranu mě už ten stereotyp unavuje. Každý den to samé….Vážení, jídlo ve stejný čas, stejná skladba potravin, atmosféra doma…Jsem z toho už vyčerpaná, a ani tak fyzicky jako spíš psychicky…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Stella Stella | Web | 17. dubna 2009 v 15:22 | Reagovat

to sme na om podobne....tiez ma to uz nebavi ale je to zacarovany kruh a ja nwm ako z neho von.....=((

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama